V neděli 31. 5. 2009 mi má rodina dopřála splnění jednoho přání a to zalétat si a zaplachtit v oblacích... a protože nemám parašutistický výcvik, tak jsem si skočila v tandemu
Přináším obrazové svědectví, že se tak opravdu stalo... na letišti v Mostě jsme vystoupali do výšky 4000 m a pak už se vystupovalo přímo do oblak, hup a už jsme letěli, byl to tedy pořádný sešup, takový volný pád je docela extrémní zážitek... a když se najednou přede mnou objevila rozchechtaná tvář dalšího parašutisty - kameramana, který skákal proto, aby mě u toho zaznamenal na video i fotografie, tak jsem jej vnímala jak Boha, který se směje řkouc "Máš co chtěla, děvče.." a já na to : "Smát se ale nebudu" Třásly se mi totiž tváře, v uších lupalo, no a ta obrovská síla přitažlivosti, která se člověka zmocní... no prostě chvilku jsem zaváhala, jestli to byl dobrý nápad tam lézt. Když už jsme ale prolétli mraky (letěli jsme takto asi 2.5 km, rychlostí 214 km v hodině) a objevila se matička Země jak v google mapě a já ucítila ty popruhy, že už parašutista rozevřel padák, tak se mi ulevilo a už si to užívala v klidu... krásné bylo to vznášení se a kochání krajinou... škoda, že tahle pokojná část seskoku utekla moc rychle a už jsem zas tady, na Zemi pevné.
V náručí parašutistově, hezky k němu připevněná, s pocitem "děj se vůle tvá... " Fakt jsem se nebála ... až mě to překvapilo, jak jsem v klidu.. jako že takové věci dělám denně...další foto
Zde hledá