Poslední dobou má stále více lidí různé osobní spirituální zážitky... nezávislé na jakémkoliv náboženství (ta osobně považuji za již překonaná). Když se nám něco takového neobvyklého přihodí, tak zaváháme, komu se můžeme s tímto prožitkem svěřit. Často míváme sami co dělat se sebou, abychom se s tím nějak srovnali... je to osobní duchovní cesta každého z nás a domnívám se, že každý máme ve svém "šuplíčku" schovaného cosi těžko rozumem vysvětlitelného... ano, ono TO existuje, TO tajemné, TO zvláštní, TO spirituální... dnes na toto téma přináším jeden prožitek jednoho mého kamaráda, který jej popsal těmito slovy:
"Před léty se mi dostala do ruky meditace "Obejmutí anděla smrti", po přečtení jsem ji odložil. Za nějakou dobu, když jsem unavený přišel domů, jsem si lehl,pustil meditační hudbu a přemýšlel o životě. Hudba byla velmi sugestivní, zněly zvony a nádhérný chór. Najednou jako bych se propadal do mlhy, myslí mi blesklo obejmi anděla smrti. Tak tedy jo. Žádné kostry, žádné lebky, jen nádherná průsvitná bytost ze které vyzařovala neskutečná Láska. Viděl jsem obraz smutečního průvodu ve středověkých šatech, ale lidé v něm jdoucí byli ze současného života a pak někteří, které neznám. Průvod za zpěvu a zvonů směřoval k jezeru. Ležel jsem na prámu a přesto jako bych se v duchu s každým obejmul a rozloučil. Poté byl prám puštěn na vodu a já viděl situace a své postoje, kterými jsem v životě prošel. Po ukončení meditace dál pokračoval příval nekonečné Lásky. Dostal jsem se do stavu, kdy jsem dva dny brečel téměř v kuse. Jednak z Těch energií, protože tolik Lásky jsem v životě nepoznal a doslova mě to dojímalo a pak z upřímné lítosti nad některými svými postoji. Trvalo to dva dny a nešlo to zastavit. Dokázal mě rozplakat pohled na květinu v pokoji, na pavoučka nebo obrázek. Už jsem měl obavy jak půjdu do práce. Tahle událost dost podstatně ovlivnila můj život. Myslím, že nám v každodením rozhodování chybí jakási schopnost vyššího vhledu a empatie zastíněné egem (nemyslím tím, že bychom se měli za každou cenu stylizovat do role plniče přání těch druhých) Nehodnotím se (to je věcí ega, vzorec soudce a oběť), vím jen, že jsem a v životě jde o to nedělat svinstva."
Zde hledá