Při krátké meditaci, kdy jsem venku poslouchala zurčení vody a zároveň pozorovala oblohu, kde probleskovalo Slunce zpoza mraků, jsem pomyslela, že vlastně vidím Boží oko ... a najednou se objevilo ještě jedno oko, nos i ústa, prostě celý obličej. Jen na chvilku, abych to stihla vyfotografovat... abyste mi to věřili Opravdu se někdy dějí věci...
Vlasta | 5. března 2009 v 10:10 | 
Zde hledá
Krásné... znám ty vzkazy na obloze moc dobře...někdy si stačí jen pomyslet..Máš krásné fotky, Vlasti, i tu vzpomínku na babičku.... Z fotky sálá teplo světničky a vůně dřeva...