Tak mě napadlo, že tu ještě nemám našeho miláčka - kocoura - a při prohlížení synovo fotografií jsem objevila jednu úžasnou Takže to je on, náš průvodce a přítel, máme ho doma od jeho miminkovského věku, kdy jej bylo třeba zachránit z prostředí, kde jeho sourozenci nepřežili. Nejdřív jsem tedy byla otestována toulavými kočkami chomutovskými, jestli jsem vhodná jako náhradní matka... když si mě dobře prohlédly, tak svolily, a koťátko mi bylo svěřeno. Kočky jsou vůbec úžasné osobnosti, líbí se mi jejich svobodomyslnost... náš kocour si vysloveně dělá co chce. O jídlo si řekne a když chce ven, tak to taky dá jasně najevo... pouštíme jej oknem, bydlíme v přízemí. Doma má pak hodně prostoru na lítání, po schodech do patra, několik místností i velké chodby plné věci, které má rád... no a pak se stočí do klubíčka nebo úplně pohodlně natáhne, nejlépe v místech, kde je pod podlahou topení, nahřívá se tělo a spinká... za odměnu mi občas skočí do klína, když sedím v houpacím křesle a nechá se hladit, u toho úžasně vrní... jinak je dost divoký, umí pěkně kousat a škrábat... vím, že dovede i léčit, mám to vyzkoušené a doporučuji každému.
