Dne 7. 8. 2008 jsem zažila něco opravdu silného a krásného... potvrdilo se mi totiž, že jsem na dobré cestě. Že malování a fotografování, kterému se ve volném čase věnuji, vyzařuje andělské energie lidem milé a potřebné... dostává se mi teď každodenně podpory shůry a to jak v podobě milých lidí, kteří mi pomáhají radou či skutkem, tak i božími znameními... ano, je tu vyšší svět, který můžeme vnímat (hezky o tom píše paní Hájková v předchozím článku), jsme součástí obrovského Celku, nejsme tu nikdo sám, opravdu, nemáme se čeho bát, vše má svůj řád, a když žijeme v souladu s tímto řádem, tak jsme šťastní... přesvědčuji se o tom dnes a denně. Jako poděkování všem skvělým lidem, kteří mi pomohli a pomáhají a též pro radost z dosud vykonané práce zveřejňuji tyto snímky. Pořídil je můj manžel Zdeněk Fišr, který mi fandí a bez jehož pomoci bych nebyla tam, kde teď jsem. Hurá ! :-)
Po instalaci výstavy mých olejomaleb a fotografií mi to nedalo si trochu zapózovat. :-) Je to krásný pocit, když Vám půjčí celý kostel, abyste jej dotvořili podle svého... děkuji za tuto důvěru pracovníkům SKKS v Chomutově, jmenovitě paní Mgr. Marii Laurinové, Renatě Palivcové, Daniele Novotné a Mgr. Romanu Křelinovi. Krásnou pozvánku na mou výstavu Doteky křídel andělských vytvořila Marcela Mušáková. U velké upoutávky před kostelem sv. Ignáce na dalším snímku uvidíte mou maminku Fišrovou a syna Zdenouška.
Na vernisáž přišlo opravdu hodně lidí, děkuji všem za projevený zájem a podporu.
Při alikvotním zpěvu Filipa Rydla lidé ani nedutali, jen na sebe nechali působit ty hřejivé harmonizující tóny... je to nádherný fenomén, tento zpěv... zní jak několik neviditelných hudebních nástrojů přímo z nebes...
A pak kurátor Mgr. Roman Křelina povídal: "Autorka ve své fotografii inklinuje k abstraktnímu zobrazení skutečnosti. Do statických záběrů vnáší pohybový moment prodloužením času fotografovaných objektů. Čas a prostor se pro ni stává nekonečnou hrou. Citlivě zamlžený celek dává vyniknout jemným detailům, odrážejícím se na hladině naší duše. Každý divák si ve fotografii Vlasty Fišrové najde kousek sebe samého, okamžiku pomíjivosti a zároveň touhy po věčnosti. Barevné cítění přenáší v zážitcích z přírody i do malířského vyjádření, které směřuje k tomu duchovnímu, jakoby materiální svět záměrně přehlížela nebo přetransformovala do nové nevšednosti. Touha vtisknout dílu andělská křídla je zcela nepopiratelná. Pod jemným závojem snu se člověk teprve cítí dobře. Iluze tušeného okamžiku se ztrácí kdesi v nekonečnu, což je podle mého názoru autorčin záměr..." a já se přitom schovávala za květiny. :-) Přeci jen nejsem až tak zvyklá stát na pódiu. Přitom právě Roman mi již v předchozích letech pomohl k tomu, abych se trochu "otrkala", zval mě na svá sochařská sympózia, kde jsem začala s výstavní činností... a sbírala zkušenosti, které jsem při této výstavě již plně zúročila.
Po přípitku tréma opadla a už jsem si všechen ten zájem a pochvaly s radostí vychutnávala...
Jedním z prvních gratulantů byl můj táta, který přišel s pugétem... a taky pan Ing. Jan Řehák, náměstek primátorky mi daroval květiny a něco hřejivého řekl... byli jsme přitom vyfotografováni a ta fotka se nejspíš objeví v týdeníku Nástup. Krásné články o mé tvorbě vyšly před vernisáží v CV týdnu (deníku Chomutovska) a Chomutovských novinách.
Dokonce i soška Jezulátka (uprostřed fotografie v pozadí) zazářila stříbrným světlem... krásné znamení podpory, že? Všichni dostáváme takováto znamení, stačí jen lépe vnímat a uvěřit, že je to možné...
Takže se nikdo nemůže divit, že mám takovou radost. :-) Navíc mou tvorbu pochválil i akad. malíř Kamil Sopko, který přišel v závěru vernisáže. Jeho slova mě moc těší... říkal, že to opravdu je duchovní tvorba... k tomuto malíři jsem jako mnoho Chomutováků v dětství chodila do ZUŠ, pak jsem odtud utekla, když něco namítal vůči tomu, co jsem tenkrát čárala... přiznávám, že mě nebavilo učit se různé techniky, ani pilovat kresbu, měla jsem vícero zájmů... až jsem se po letech, kdy jsem už byla matkou tří dětí a ty začaly odrůstat, ke tvorbě vrátila. Už se zkušenostmi životními, kterými jsem si měla projít. Nyní se mi dostává mnoho inspirace, maluji většinou intuitivně, takže jen přenáším do obrazů to, co je mi posíláno... děkuji andělé, mě naklonění, společně nám to jde tak dobře.... inu každý z nás je tu kvůli něčemu. Mám teď ještě blíže k Vincentu van Goghovi, věděla jsem to tedy vždycky, že on ví a proto prostě koná a obdivovala ho za to, že šel přes tolik překážek... teď to vše zažívám na vlastní kůži a vše je mnohem rychlejší, prodávám obrazy už teď, je o ně zájem, i když jsem "amatérkou", nic mi nebrání, abych rozvíjela dále... a tak konám, protože to obrovsky naplňuje mojí duši. A pokud i ostatní lidé nacházejí v mých obrázcích to dobré, co je nám posíláno z nebes, tak se raduji... je to krásný životní úkol.
Napsala v Chomutově dne 13. 8. 2008 Vlasta Fišrová
Tel. 739 072 378
Zde hledá
Milá Vlasto, nádherně sepsané, děkuji za přiblížení Vaší výstavy, vnímám a cítím nádhernou energii z krásného kostela, z lidí a vaší tvořivé práce :-) GRATUJLUJI k úspěchu za Vaši nádhernou práci, která vlastně není prací, je to nádherné poslání Vaši duše a mě je tolik milá :-) Přeji mnoho výstav, kde se andělé vznášejí a tolik se radují. S láskou a úctou k Vám, Marie a andělé :-D